Julian Adoff

Julian je doktorským studentem dějin umění na University of Illinois Chicago se zaměřením na středoevropská a východoevropská studia. Zajímá se o náročné způsoby uvažování, které jsou spjaty s převahou uměleckohistorickým metodologií upřednostňujících pohled na umění ze západoevropského hlediska. Jeho výzkum se zaměřuje na umělce narozené v habsburské monarchii a jejich roli ve vytváření národní identity v 19. a 20. století, přičemž vychází z kritické teorie, židovských studií a dějin grafického designu. Jeho výzkum byl podpořen Fulbright-Hays DDRA a UIC Provost Graduate Research Award. Julian je prvním studentem dvojího studia, který v roce 2019 promoval na Pacific Northwest College of Art, kde získal magisterský titul v oboru kritická studia a vizuální studia. V květnu 2016 získal bakalářský titul v oboru Studio Art na Linfield College.

Juliane Debeusscher

Juliane je postdoktorandskou výzkumnicí na Universidad Autónoma de Madrid. Její badatelské zájmy se zaměřují na mezinárodní uměleckou výměnu napříč Evropou během studené války, se zájmem o médium výstavy jako platformu zviditelnění. Pracuje na monografii na toto téma s důrazem na cirkulaci mezi střední a jižní Evropou v 70. letech 20. století. Jako hostující vědecká pracovnice Centra pro moderní umění & teorii rozvíjí projekt výstav kresby v Československu a jejich souvisejících mezinárodních sítích. Je členkou několika projektů a skupin, včetně Equipo Comunicación: Publishing, Cultural Criticism and Anti-Francoism, 1969–1979 a Spanish Research Network on Central and Eastern Europe (REIECO).

Marta Filipová

Ve svém výzkumu se Marta zaměřuje na otázky identity, ať už politické, národní nebo genderové, a její vztah k modernímu umění a designu. V současné době toto téma zkoumá pohledem na výstavní kultury a reprezentaci meziválečného Československa na světových výstavách. V dětství se Marta chtěla stát umělkyní a později módní návrhářkou. Brzy poznala, že jí to není souzeno, a našla svou sílu v teorii a historii oboru. Dodnes příležitostně ráda maluje a její zručnost se jí hodila při výrobě roušek během pandemie. Marta také ráda tráví čas se svými chlapci a neposedným psem, ráda jezdí na kole, chodí na túry a čte.

Veronika Halamová

Veronika zkoumá možnosti, které může obor dějin umění získat díky interdisciplinárnímu vědeckému přístupu. Ve svém doktorském výzkumu zkoumá proces vytváření významu, který člověk prožívá při pohledu na umělecké dílo. Veronika tak činí z perspektiv odvozených z oborů, jako je filozofie, literární věda, psychologie a samozřejmě také dějiny umění. Během bakalářského a magisterského studia se věnovala výzkumu různých aspektů díla Abyho Warburga, narazila na obor neuroestetika a od té doby si ho zamilovala. Kromě dějin umění se Veronika zajímá o marketing (hlavně na sociálních sítích) a v současné době naštěstí dělá svou vysněnou práci správkyně sociálních sítí zaměřených na umění pro Centrum pro moderní umění a teorii.

Valéria Kršiaková

Valéria je doktorská studentka a působí jako výzkumnice na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity v grantovém projektu ‘Z venkova do světa: Lidové umění a kultura jako aktéři modernity, 1918–1945’. Vystudovala dějiny umění na Univerzitě Komenského v Bratislavě, pak pokračovala v magisterském studiu na Masarykově univerzitě v Brně a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Odborně se zabývá moderním uměním a vizuální kulturou první poloviny 20. století ve středoevropském kontextu. Ve své disertační práci se věnuje vernakulární fotografii meziválečného Československa. V současnosti působí jako junior kurátorka moderní malby ve Slovenské národní galerii a zároveň jako externí kurátorka fotografie ve Slovenském muzeu designu.

Petr Janáč

Petr je doktorandem dějin umění a architektem na volné noze. Jeho hlavní badatelský zájem se zaměřuje na různé směry moderního architektonického hnutí. V současné době se zaměřuje na domy architektů, které představují ucelené realizace vizí jednotlivých architektů. Tyto domy vyvolávají otázky týkající se sebeprezentace, postavení architekta ve společnosti a vily jako stavebního typu. Podstatnými aspekty jeho práce jako architekta jsou překvapivé prostorové momenty a poetická vizuální kvalita. Klade také důraz na dodržování a uvědomování si stavebních tradic minulosti a nastoluje otázky ochrany životního prostředí. Petr ve volném čase rád poznává nová místa, mimo jiné chodí pěšky, provozuje pěší turistiku a jezdí na horském kole. Rád také relaxuje při vytváření a renovování domácnosti a tráví čas s přáteli a rodinou.

Radu Remus Macovei

Radu (on/jeho) je registrovaný architekt v New Yorku, urbanista a pedagóg, v současné době doktorand na Swiss Federal Institute of Technology ETH – Curych. Jeho doktorát se zaměřuje na architektonickou modernu vznikající fyzickým přemístěním budov na počátku 20. století ve střední a východní Evropě. Tato práce staví na výzkumných a pedagogických pozicích, které dříve zastával, včetně Harvard University’s Appleton Fellowship, Robert A.M. Stern’s Fellowship a University of Wisconsin’s Architecture Fellowship. V minulosti pracoval v architektonických studiích Diller Scofidio + Renfro (New York), Herzog & de Meuron (Basilej) a Dogma (Brusel). Vystudoval magisterské studium architektury s vyznamenáním, magistra městského plánování s vyznamenáním na Harvard University a bakalářské studium na Architectural Association v Londýně.

Cosmin Minea

Cosmin je postdoktorandem na Semináři dějin umění. Vede projekt financovaný Grantovou agenturou České republiky o utváření architektonického dědictví a prvním uměleckohistorickým psaním v Rumunsku, Srbsku, Bulharsku, Bukovině v letech 1860 až 1930. Má doktorát z dějin umění z University of Birmingham věnovaný restaurování a spisům o architektonických památkách v Rumunsku v 19. a 20. století. Obecněji se zajímá o to, jak architektura získává význam pro různé osoby, sociální skupiny a politické diskurzy. Cosmin je také součástí New Europe College v Bukurešti, kde je členem výzkumné skupiny zabývající se environmentální historií moderního Rumunska.

Pavol Múdry

Pavol se ve svém výzkumu zaměřuje na slovenské umění. Konkrétně se zajímá o umělecké rámce v lokálním kontextu a zabývá se dějinami uměleckých institucí, především muzeí umění a galerií. V současnosti se zaměřuje především na dějiny Slovenské národní galerie v období po druhé světové válce a budování jejích sbírek. Pavol má rád, když najde některá méně známá umělecká díla s nečekanými uměleckými styly a tématy, která se vymykají teleologickému řádu slohů. Ve volném čase oceňuje klid přírody, plavání a filozofickou literaturu.

Alena Pomajzlová

Alena přednáší dějiny moderního umění na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity. Studovala dějiny umění a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté pracovala jako kurátorka ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie. Zaměřuje se na české umění 1. poloviny 20. století a na jeho vztahy s uměním evropským. Je autorkou tematických výstav např. o grotesknosti v českém umění, o expresionismu, futurismu a monografických výstav o Otto Gutfreundovi, Josefu Čapkovi či Růženě Zátkové. V současné době se zabývá vztahem obrazu a slova v moderním umění.

Matthew Rampley

Matthew je mimořádným profesorem dějin umění na Masarykově univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na dvě hlavní oblasti: kulturní politiku umění a architektury ve střední Evropě od konce devatenáctého století do poloviny dvacátého století a otázky estetiky, neurovědy a historiografie umění. Mezi jeho předchozí knihy patří např: The Vienna School of Art History (2013), Liberalism, Nationalism and Design Reform in the Habsburg Empire (2020, s Nórou Veszprémi a Markianem Prokopovychem) a The Museum Age in Austria-Hungary (2021, rovněž s Nórou a Markianem). V současné době se zabývá výzkumem modernistické architektury a katolické kultury v meziválečné střední Evropě.

Veronika Rollová

Veronika je spoluřešitelka grantového projektu Češi a koloniální svět: Design a vizuální kultura po roce 1848, kde se podílí na výzkumu materiální kultury a exportu českých projektů do zahraničí. Ve své vědecké práci se zabývá architekturou a designem ve 20. století v širším společenském a politickém kontextu. Je spolueditorkou publikace Budoucnost je skryta v přítomnosti. Architektura a česká politika 1945–1989 (2021) a autorkou knihy Pražský hrad na cestě ke komunistické utopii (1948–1968) (2019). Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze se účastní výzkumného projektu Místa tvořivosti zaměřeného na uměleckoprůmyslové vzdělávání po roce 1850 a v rámci svého pedagogického působení se soustředí především na design 20. století.

Anna Řičář Libánská

Anna (ona/její) je doktorandka na Středisku ibero-amerických studií a aktivistka. Ve své dizertační práci se věnuje reprezentacím amerických Prvních národů Ameriky (tedy tzv. Indiánů) v české popkultuře a české kulturní imaginaci mezi lety 1948–1989. Mezi oblasti jejího zájmu patří především historické reprezentace jinakosti ve středoevropské kultuře, a to právě se zaměřením na původní obyvatele*ky Ameriky; reprezentace a dějiny genderu a tělesnosti; a také dějiny kolonialismu a jeho reflexe v současné společnosti. Metodologicky vychází ze současných dekoloniálních a feministických teorií. Působí též v Centru afrických studií FF UK, v rámci něhož momentálně spolupracuje na vydání antologie českých překladů dekoloniálně feministických textů.

Julia Secklehner

Julia je postdoktorandkou v rámci společného grantového projektu „Continuity/Rupture: Umění a architektura ve střední Evropě 1918-1939“, kde se zabývá rolí regionálních kultur v moderním středoevropském umění a vizuální kultuře. Její širší výzkum se zaměřuje na umění a design ve střední Evropě dvacátého století se zvláštním zájmem o otázky genderu a reprezentace menšin. Kromě toho se Julia zabývá satirickými časopisy, karikaturou a komiksy a v současné době spoluvytváří grafický román v rámci projektu The Lausanne Project, jehož je rovněž spoluautorkou. Je také vedoucí projektu „Kreativita z Vídně do světa: transatlantická výměna v oblasti designu a pedagogiky“ a členkou redakční rady časopisů Art East Central a Journal of Austrian-American History.

Jakub Sochor

Jakub externě spolupracuje s Ústavem hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde přednáší o architektuře, zejména z období přelomu 19. a 20. století. Ve své publikační činnosti se zaměřuje na moderní umění a jeho interdisciplinární přesahy, mezi než patří především avantgardní literatura a průmyslový design. S tím také souvisí zaměření jeho doktorského výzkumu, který je založen na studiu konsekvencí mezi proudnicovým designem československých vozidel Tatra a moderním uměním a architekturou. Usiluje také o popularizaci dějin umění a architektury, a to prostřednictvím spolupráce se vzdělávacími a kulturními institucemi (například TIC Brno), kde pracuje na lektorských programech a tematických prohlídkách.

Jakub Straka

Jakub se zabývá uměleckými a kulturními dějinami 20. století, dějinami totalitních režimů a s tím spojenou problematikou traumatu a paměti. Za svou studii ‚Němci a Lidice: Příběh umění‘ (2023) získal Cenu profesora Milana Tognera. Ve svém výzkumu se aktuálně zaměřuje na období politického uvolnění v komunistickém Československu a kulturní výměnu se západními zeměmi. Od roku 2018 pracuje jako odborný pracovník a asistent projektového manažera ve Sdružení PAMĚŤ z.s.

Lucie Šubrtová

 Lucie je magisterskou studentkou na Semináři dějin umění v Brně, kde se primárně věnuje problematice užitého umění a designu, zejména v kontextu moderní kultury bydlení. Dále se ve své práci snaží adresovat neopomíjitelnou roli žen na tomto poli – vlastně ji obecně zajímá, jak lze skrze objekty užitého umění otevírat diskuzi o důležitých společenských tématech. Ve své diplomové práci se chystá věnovat interiérovým projektům československých žen-návrhářek. Pokud zrovna netráví svůj čas v knihovně nebo nepije (pravděpodobně již několikátou) kávu v jednom z blízkých podniků, nejspíš ji naleznete rozjímat v některé z místních galerií.