Kuchyň jako “přípravna” – symbol efektivity nebo izolace hospodyně? 

V rámci celkové modernizace, kterou procházela evropská společnost v desátých letech minulého století, se mezi dobovými teoretiky otevřela diskuze o možnostech zefektivnění domácích prací. To, co počalo jako snaha o obecnou vědeckou organizaci průmyslové výroby v duchu tzv. taylorismu, se do pár let vyvinulo v komplexní debatu o přístupu k práci v domácnosti (2). První snahy zúčelnit kuchyňský prostor představuje roku 1919 Christine Frederick, k nám se poté ideje taylorismu dostávají zejména prostřednictvím textů stavebního inženýřa Stanislava Špačka (3) (Obr. 1).

 Teoretici bydlení měli zájem zejména o úsporu času a pohybu v kuchyni, jež měl vést ke snadnému udržování hygieny a urychlení pracovního procesu. Soudobé výzkumy specifikovaly ideální schéma pohybu po kuchyni, na jehož základě byly vypočítány preferované vzdálenosti mezi spotřebiči a přípravnými plochami. Kuchyně byly často odděleny od zbytku domova pomocí zděné přepážky či nábytku, a kouty jí vyhrazené byly považovány za pouhou „přípravnu“ – místo, kde hospodyně uvařila pokrm, který byl následovně konzumován v samostatné jídelně, tedy v místě určenému k setkávání, ne domácí práci. Dá se však argumentovat, že tento trend jen podpořil izolaci hospodyně v koutě určeném pro přípravu pokrmů. Manifestací takové “přípravny” se stala tzv. Frankfurtská kuchyně architektky Margarete Schütte-Lihotzky z roku 1926, jež byla určena pro bytové kolonie Nového Frankfurtu (Obr. 2). 

Projekty kuchyní manželů Krchových jako argument pro racionalizaci 

Na model Frankfurtské kuchyně u nás velmi včasně navázala právě návrhářka interiérů a teoretička bydlení Božena Krchová společně se svým manželem, architektem Vojtěchem Krchem. Krchová působila v řadě institucí, věnujících se organizaci chodu domácnosti, stejně jako v řadě ženských spolků. Vyzdvihnout můžeme kupříkladu její funkci tajemnice Studijního a zkušebního ústavu Československého svazu žen. Jako autorka vstoupila do podvědomí již na přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy zaujala texty, které publikovala v časopise Žena a domov (původně Práce v domácnosti) a na stránkách architektonického věstníku Architekt SIA. Po válce poté vydává řadu publikací dále rozvíjející otázku bydlení a jeho specifikací, z čehož nejrozsáhlejší je pravděpodobně text Naše domácnost z roku 1958, jež sestavila společně s Jozou Břízovou (4). Krchová se ale také podílela na skutečných návrzích kuchyní, a to jak na zakázku, tak ve spolupráci s Ústavem bytové a oděvní kultury (ÚBOK) (5). Po dlouhou dobu byl však její autorský podíl smazán ve prospěch jejího manžela, ačkoliv společně prezentovali své návrhy i přispívali do dobových periodik. V neposlední řadě je jistě vhodné zmínit, že ačkoliv zde upírám pozornost na texty Krchové rozebírající co nejefektivnější chod kuchyně a domácnosti, i její společenská pojednání jsou badatelsky zajímavá, a představují specifický pohled na pozici žen v československé společnosti (6).

Již roku 1928 manželé představili návrh racionalizované kuchyně, který řadu prvků čerpal z modelu Schütte-Lihotzky, včetně oblíbeného úložného systému hliníkových zásuvek, jež sloužil ke skladování základních suchých potravin (Obr. 3–4). Zároveň se snažili reagovat na populární typ nábytkového solitéru té doby, tzv. americkou kredenc. Tu autoři považovali za přežitou a obecně nevhodnou pro přípravu jídla v moderní domácnosti, pravděpodobně proto, že k její obsluze bylo potřeba nezanedbatelné množství pohybů hospodyně navíc. Krchovi naopak do své kuchyně zakomponovali nadčasové řešení mělkých skříněk, zavěšených nad pracovní plochou, čímž vznikl snadný přístup k uloženému nádobí. Koncept lehce otevíratelných kuchyňských skříněk bude Krchová i nadále považovat za nejvhodnější metodu skladování náčiní, protože “malá kuchyně je jen tehdy účelná, má-li dokonale využity všechny možnosti pro uskladnění věcí” (7).

V mnoha ohledech vylepšený návrh, vypracován zcela dle principů racionalizace práce, potom manželé prezentují roku 1931 v projektu kuchyně obytného domu v Praze-Dejvicích (Obr. 6–7). Krchovi s ním dobové čtenáře podrobně seznámili v textu publikovaném v Architektu SIA (8). Kuchyň je navržena tak, „aby se od pracovního místa dosáhlo do všech skříněk a k dřezu, tj. malých výměr“. Klíčovým aspektem návrhu Krchových je tedy plynulý pohyb hospodyně po kuchyni, a zároveň přístupnost všech odkládacích ploch i úložných prostor z pozice v sedě i při stání. Jak naznačují přiložená schémata, za nejvhodnější proces práce je považován ten časově i pohybově nejúspornější, jež umožní hospodyni efektivní přípravu pokrmů (Obr. 5). K podmínkám racionalizovaného využití kuchyně se Krchová obdobně vyjadřuje ještě i bezmála o deset let později, což je důkazem pevné víry manželů v proces rocionalizace domácích prací. S takovou mírou zájmu o tento problém tak není divu, že sami autoři přirovnávají práci v kuchyni k řemeslu, jež si vyžaduje vlastní dílnu a organizovanou techniku pracovních postupů. Mnohdy náročná role ženy jako hospodyně si zaslouží respekt, a tak “je-li někde třeba racionalizace práce a zařízení, jest to jistě ve vaření a při zařizování kuchyně”.

Neposledním prvkem, na který je autory kladen důraz, je odpovídající ventilace a cirkulace vzduchu. Žádoucí je v kuchyni umístit “alespoň sklápěcí ventilaci v okně, doporučený je současně průduch ventilační”. Obecně je pro Krchovy hygiena naprosto zásadním aspektem, a z tohoto hlediska tak zcela odmítají koncept tzv. obytné kuchyně, tedy kuchyně-“přípravny” spojené s jídelnou či obývacím pokojem. V takovém kuchyňském prostoru se hromadí přebytečné páry, prach a prostor nelze efektivně obsluhovat tak, jak je to možné v odděleném kuchyňském koutě. Ve střední Evropě poměrně oblíbený zvyk umístění jídelního stolu přímo do prostoru kuchyně je z téhož důvodu nežádoucí, pokud není nutností z hlediska využití jeho pracovní plochy. Kompromisem, který představuje Krchová, je oddělení kuchyňské a jídelní části pokoje účelným rozmístěním nábytku, například kuchyňským misníkem, jehož horní deska může být využita jako přídavná část kuchyňské linky. Za ideální řešení potom považuje kuchyň jako vlastní prostor v domě, jež je však účelně propojen vchodem s pokojem, určeným ke konzumaci pokrmů (Obr. 8). Hlavní výhodou takové dispozice je možný kontakt, jež může mít hospodyně se zbytkem rodiny v domě, aniž by jí byla ubrána podlahová výměra, určena k pohybu.

Krchová zůstala věrnou zástankyní racionalizace kuchyňského prostoru až do druhé poloviny 20. století, což můžeme dobře pozorovat při analýze jejích interiérových projektů. Lze však konstatovat, že již ve výše uvedených zakázkách z přelomu 20. a 30. let se její stanoviska uvádí v praxi. O nic méně vlivné médium šíření nových, revidovaných principů domácích prací však v tvorbě Krchové představují její teoretické statě, které po několik dekád (nejen) ženám přinášely nejrůznější inovace na poli domácnosti i mimo ni. 

1. Jakub Sochor, O designu kuchyňské linky a jednom blížícím se stoletém jubileu, Centrum pro moderní umění a teorii, 2024, https://modernartbrno.com/blog/o-designu-kuchynske-linky-a-jednom-blizicim-se-stoletem-jubileu/.

2. Americký vědec Frederick Taylor shrnul stanoviska tzv. taylorismu v následujícím textu: Frederick Winslow Taylor, The Principles of Scientific Management, New York – London, 1911. 

3. K textům Špačka věnujícím se taylorismu a racionalizaci domácí práce zejména: Stanislav Špaček, Ekonomie domácnosti, Praha 1925. 

4. Joza Břízová – Božena Krchová (ed.), Naše domácnost, Praha 1958. 

5. Hubert Kamil Guzik, Božena Krchová, in: Martina Pachmanová (ed.), Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury, Praha 2021, str. 230–231, zde str. 230. 

6. Za pozornost mimo jiné stojí: Božena Krchová, Hospodyňství a žena, in: Vlasta Koseová (ed.), Politický brevíř moderní ženy: Několik kapitol o politickém myšlení, Praha 1947, str. 71–90. 

7. Božena Krchová, K soutěži na malý elektrisovaný byt, Architekt SIA XLI, 1942, č. 1, str. 13–15, zde str. 13. 

8. Vojtěch Krch – Božena Krchová, Bytová Kuchyně, Architekt SIA XXXII, 1933, č. 32, str. 33–46. 

Lucie Šubrtová je magisterskou studentkou na Semináři dějin umění v Brně, kde se primárně věnuje problematice užitého umění a designu, zejména v kontextu moderní kultury bydlení. Dále se ve své práci snaží adresovat neopomíjitelnou roli žen na tomto poli – vlastně ji obecně zajímá, jak lze skrze objekty užitého umění otevírat diskuzi o důležitých společenských tématech. Ve své diplomové práci se chystá věnovat interiérovým projektům československých žen-návrhářek. Pokud zrovna netráví svůj čas v knihovně nebo nepije (pravděpodobně již několikátou) kávu v jednom z blízkých podniků, nejspíš ji naleznete rozjímat v některé z místních galerií.