Pouhou hodinu a půl vlakem z Brna byla v prosinci minulého roku dokončena ojedinělá rekonstrukce budovy Slovenské národní galerie. Díky magistře Halamové jsme měli příležitost seznámit se s touto unikátní stavbou za doprovodu a výkladu historičky umění Alexandry Kusé. Tato charismatická žena, která je současnou generální ředitelkou SNG, pomáhá vdechnout galerii nový život. Při této návštěvě, věřím, že pro nikoho z nás poslední, jsme se zaměřili nikoli na exponáty, nýbrž na samotnou stavbu, která je bezpochyby sama o sobě exponátem hodným pozornosti.

Slovo, které podle mě vystihuje znovuzrozenou stavbu nejlépe, je dialog. Jednou z ambicí projektu byla snaha o větší otevřenost – dialog s veřejností, a to jak instituce SNG, tak i prostoru, budovy galerie. Příliš často se stává, že výstavní prostory a galerie působí uzavřeně, izolovaně a elitářsky (přístupné a určené jen určitému typu lidí), což je v případě instituce, která má sloužit především veřejnosti, velká škoda. SNG se snaží o opak – otevřené, průchozí a zelení osázené nádvoří propojuje nábřeží s centrem Bratislavy. Vyzývá tak obyvatele i turisty, aby vstoupili a našli útočiště k odpočinku, nechali se vtáhnout do příjemné kavárny, knihovny či si případně zkrátili cestu do práce.  V tomto vzdušném a prostorném přízemí se nachází síně určené pro výstavy, které budou volně přístupné a mohou tak zlákat náhodné kolemjdoucí. Vizí paní ředitelky bylo vytvořit prostor, který bude přístupný všem, ve kterém se lidé budou cítit dobře a kde budou chtít trávit čas. Tuto vizi se, dle mého názoru, paní Kusé podařilo naplnit se ctí.   

Další tváří dialogu, patrnou již při prvním pohledu na zrekonstruovanou budovu, je dialog s historií. Nová podoba galerie vznikla propojením několika staveb z různých historických etap – barokních vodních kasáren, Esterházyho paláce z 19. století a Dedečkova jedinečného Přemostění. Tato bohatá historicita komplexu stála za několika ostrými spory o to, jak se stavbou naložit. Objevil se názor, že nejlepším řešením by bylo úplné zbourání Přemostění – ikonického architektonického projektu 70. let, čemuž se nakonec díky vítěznému projektu architektů Martina Kusého a Pavla Paňáka podařilo zabránit. Tito architekti přišli s návrhem zdůraznit každou z historických vrstev a rekonstrukcí je zviditelnit, podpořit a rozvinout.  Odhalili jednotlivé vrstvy budov, ukázali, co všechno fasáda zažila, jaké zásahy do ní byly po dobu její existence provedeny. Zároveň se jim podařilo celý areál vizuálně propojit v celek, který působí harmonicky.

Dialog s historií obohacuje motiv recyklace. Nejde jen o recyklaci materiálů, ale i samotných myšlenek architektů, kteří se na výstavbě a rekonstrukci budov historicky podíleli. Nejzřetelnější je to v případě spolupráce architektů s Vladimírem Dedečkem.  Ta se projevuje v přímém znovupoužití a znovuobnovení pro něj typických prvků – například origami schodiště vedoucí do Přemostění. 

K recyklaci materiálů přistoupili například v případě nové budovy depozitáře, který je obložen druhotně použitými panely z obkladu Vladimíra Dedečka ze 70. let nebo v nové konferenční místnosti, kam byl přemístěn bílý podhled ve tvaru kosočtverce ze starého kinosálu a dřevěné obklady stěn. Podobně byl znovupoužit také travertin, kterým Dedeček původní stavbu galerie v přízemí obložil, a který byl symbolicky zakomponován v teraco podlahách. Jde o velmi citlivou práci, která ctí odkazy minulosti, vnímá potřeby současnosti a snaží se být otevřená očekávaným nárokům budoucnosti.

Pro Kusého s Paňákem bylo důležité nejen to, aby si návštěvníci uvědomili historické souvislosti budovy, ale také zasazení SNG v centru Bratislavy – dialog s okolním prostředím, krajinou, budovami, infrastrukturou. Zjevnou pobídkou ke komunikaci je komplex prosklených výhledů z oken a průhledů, který je pro výstavní prostory z technických důvodů značně netypický. Ikonická sekvence arkád nejenže opět odkazuje na původní strukturu kasáren, ale zároveň dodává prostoru dojem vznešenosti, provzdušňuje ho a připomíná návštěvníkovi, v jakém architektonickém prostoru se právě nachází. Arkády byly využity i v interiéru (opět případ recyklace), čímž se nejen vizuálně zvětšil prostor, ale zároveň se vytvořila zákoutí k sezení. Jasně patrný je tento dialog s okolním prostředím v samotném Přemostění, jehož části jsou nově prosklené. Byla zde vytvořena lodžie s vnitřní promenádou a zároveň byly do bočních, původně slepých zdí, prolomeny v nejvyšším podlaží nová okna poskytující unikátní výhledy na Dunaj. Vznikla tak jedna z mála veřejných budov v Bratislavě, která nabízí výhledy na impozantní řeku. Prosklení v Přemostění získává nový význam také v souvislosti s Kapkou. Kapka je nově vytvořené umělecké dílo, umístěné v Přemostění, symbolizující slzu a odkazující na ztracené životy dvou obětí střelby před LGBTQI+ prostorem Tepláreň v Bratislavě roku 2022. 

Architekti měli nelehký úkol spojit v sobě několik funkcí v rámci různorodého komplexu. Svým projektem vtiskli SNG vizuální podobu, ale také přispěli k formování úlohy a smyslu budovy a instituce galerie. Rekonstrukce komplexu vdechla slovenskému centru umění novou energii, která je cítit jak v samotném prostoru, tak při setkání s kterýmkoli zaměstnancem, v čele s Alexandrou Kusou, na kterých jsou zápal a nadšení nepřehlédnutelné.

Kdybych sama byla jednou kurátorkou, tvorba výstavy tady by mi dělala nesmírnou radost. Osobně mi na prostoru připadá nejcennější skutečnost, že nereprezentuje jen jednu představu, ale mísí se v něm minulost a současnost, interiér s exteriérem, inovace i tradice. Prostor samotný umožňuje i samotná vystavená díla aktivně zapojit do širokého dialogu a znovu je oživit, což je to, co bych si při vystavování děl přála. Z prostoru cítím uvolněnost, lehkost, zároveň i vznešenost, ale především velkou otevřenost, která je podle mě jedním z nejdůležitějších aspektů při práci nejen s uměním. Myslím si, že spolu se znovuotevřením budovy Slovenské národní galerie vzniklo v Bratislavě tak potřebné místo pro dialog a každý, kdo se tímto prostorem prochází, se jím přirozeně stává součástí. Povídejme umění!